Epilepsie

25. června 2008 v 11:56 |  Nemoci psů
Epilepsie je pojem používaný k označení funkční poruchy buněk mozku. U nás je běžně, nesprávně používán k označení všech záchvatů a křečových stavů. Mechanismus záchvatu spočívá v abnormální elektrické aktivitě určitých buněk v mozku, která může mít rozmanitou příčinu.
Obecně lze rozdělit příčiny záchvatů do několika skupin :
Primární epilepsie - záchvaty, jejichž příčina je v onemocnění mozkové tkáně ( záněty, infekce - psinka, nádory, vývojové abnormality - hydrocefalus, poúrazové stavy poškození mozku ..)
Sekundární epilepsie - záchvaty v důsledku onemocnění jiných orgánových systémů (nedostatečná funkce ledvin, jater, srdce, slinivky břišní, štítné žlázy, nadledvinek, následky otrav )
Idiopatická epilepsie - záchvaty bez detekovatelného příčinného onemocnění, kdy se jedná o funkční deficit mozku
Při pohledu na rozmanitost možných příčin záchvatů, je pro zahájení léčby velmi důležité zjistit nejprve pravou příčinu onemocnění. Vzhledem k možnému překrývání projevů všech zmiňovaných skupin onemocnění je příliš vysoké riziko zmýlení se a pouhé nasazení antiepileptik může vést k zanedbání případného primárního onemocnění, které záchvaty vyvolává.
Záchvaty, ať už patří do kterékoliv ze tří výše uvedených skupin, mohou vykazovat neuvěřitelnou šíři a rozmanitost vnějších projevů. Mohou sahat od pouhých záchvěvů, či třesu jednotlivých svalových partií ( víčka, pysky, uši ) nebo končetin a to za plného vědomí nebo jeho zastření až ztráty. Další možností jsou stavy náhlé ztráty vědomí a bezvládné upadnutí pacienta, jež může pokračovat zvýšeným svalovým napětím krku ( často zakloněný ) nebo končetin ( tonická křeč ). Velmi klasickým typem záchvatu je tzv. Grand - mal typ, s úplnou ztrátou vědomí, upadnutím na zem, zvýšeným napětím svaloviny krku a končetin a následnými plovacími pohyby končetin ( klonická křeč ) a pohyby žvýkacími. Nezřídka dochází k výraznému slinění, pomočení a samovolnému kálení. Jednotlivé typy záchvatů se mohou různě kombinovat nebo plynule přecházet jeden v druhý. Před samotnými záchvaty můžeme někdy pozorovat určitý neklid a nejistotu a změnu chování zvířete (prodromální stádium, aura ). Samotný záchvat může trvat od několika vteřin až po několik minut. Často lze vypozorovat souvislost mezi záchvaty a stresovým spouštěcím mechanismem ( vzrušení, emoce, strach..)
Nejčastější příčinou záchvatů u psů ( stejně jako u lidí ) je idiopatická epilepsie. Samotné záchvaty jsou způsobeny dočasnou abnormální elektrickou aktivitou některých buněk mozku, která převýší určitý práh vnímavosti a způsobí tak vznik křečí. Pro toto onemocnění je typický výskyt prvních záchvatů ve věku 1 - 3 let. Jsou popsána plemena s vyšší četností výskytu - pudl, kokršpaněl, knírač, irský setr, bernardýn, bernský sal. pes, tervueren, špic…. U většiny těchto plemen se uvažuje o možné dědičné predispozici.
Diagnózu idiopatické epilepsie nelze provést pouze na základě průběhu onemocnění, ale je nutné provést celou řadu doplňkových vyšetření.
Léčba epilepsie je doživotní. Na rozdíl od humánní medicíny, kde je k dispozici celá řada účinných antiepileptik, je situace ve veterinární medicíně výrazně odlišná. Většina humánních preparátů je u psů a koček neúčinná a má výrazné vedlejší účinky v případě dlouhodobého podávání. Při léčbě preferujeme monoterapii, tzn. použití jednoho léku, před použitím léčby kombinovanými preparáty. Důležité je udržení stálé hladiny medikamentu v krvi, což lze docílit pouze pravidelným opakovaným podáváním. Za úspěch léčby lze považovat docílení četnosti záchvatů na 4 - 5 záchvatových dnů v roce. Pouze asi 20 % pacientů je doživotně bez záchvatů, 25 % se nedaří kontrolovat pomocí jednoho medikamentu a je nutné začít s kombinovanou terapií, 5 - 8 % pacientů se nedaří kontrolovat vůbec. U malých plemen psů je úspěšnost léčby mnohem vyšší než u plemen velkých, kde je epilepsie velkým problémem.
První pomoc v případě, že zvíře právě prodělává záchvat - v případě vypozorování změny chování ( prodromální stadium ), lze někdy uklidněním zvířete záchvat zažehnat. Během vlastního záchvatu je nutné dávat pozor, aby se pes neporanil. Vzhledem k většinou rychlému průběhu záchvatů je nedostačující podávání tablet, protože jejich účinek je opožděný ( pomalé vstřebávání v zažívacím traktu ). Podání po záchvatu má význam v prevenci možných dalších záchvatů. V případě rychle po sobě se opakujících záchvatů je nutné tyto velmi rychle zastavit, aby se předešlo přetížení ostatních orgánových systémů ( dýchání, srdce, svaly, játra.. ), ale i mozku. Efektivní je zastavení záchvatů podáním preparátů přímo do žíly, pomalé je i podání do svalu. Možnou eventualitou pro chovatele je použití tzv. rektálních tub, pomocí kterých se medikament aplikuje do konečníku. Odtud je vstřebání velmi rychlé a efekt je patrný do několika minut. Doporučitelné jsou ovšem konzultace s ošetřujícím lékařem.
Zdroj: HK Vet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama